Proč inflace v Česku neklesá tak rychle, jak ČNB předpokládala

Prognóza versus realita

Česká národní banka přistoupila od konce roku 2023 k postupnému snižování základní úrokové sazby s očekáváním, že inflace bude mírně, ale soustavně klesat k dvouprocentnímu cíli. Ve skutečnosti zůstává spotřebitelská inflace v Česku vytrvale nad touto hranicí. Proč se prognózy nenaplnily? Důvodů je několik a žádný z nich není překvapivý — pokud víte, kde hledat. Zaprvé, ceny služeb reagují na měnovou politiku výrazně pomaleji než ceny zboží. Zatímco ceny průmyslového zboží v eurozóně klesají, sektor služeb — který tvoří rostoucí část českého spotřebitelského koše — zdražuje nadprůměrně. Restaurace, ubytování, zdravotní péče a vzdělávání zdražily v průměru o 6–8 % meziročně i v období, kdy celková inflace vypadala umírněněji. Zadruhé, mzdy v Česku rostou stále rychleji než produktivita. Podle dat Českého statistického úřadu vzrostly průměrné nominální mzdy meziročně přibližně o 7 %, zatímco produktivita práce stagnovala. Tento nepoměr živí tzv. mzdově-cenovou spirálu: zaměstnavatelé promítají vyšší náklady práce do cen, zaměstnanci žádají kompenzaci v dalším kole vyjednávání. Třetí faktor je strukturální: česká ekonomika je silně závislá na dovozu energie a průmyslových vstupů. Jakékoli napětí v globálních dodavatelských řetězcích — nebo jen oslabení koruny vůči euru a dolaru — se rychle promítá do výrobních nákladů. Silná koruna v roce 2024 sice část tohoto tlaku tlumila, ale pouze částečně. Co to znamená pro vás jako pro střadatele nebo investora? Reálné výnosy z konzervativních produktů — spořicích účtů a termínovaných vkladů — jsou při inflaci nad 3 % stále záporné nebo minimální. Akcie a nemovitosti tradičně slouží jako inflační krytí, ale ani zde není výsledek automatický: závisí na konkrétním aktivu, jeho valuaci a době držení. Mintdriver se k tomuto tématu vrátí v dalším vydání s pohledem na to, jak ČNB upravila svůj výhled a jaké nástroje má ještě k dispozici.